15.-17.10. 2010 jsme podnikli již několikrát prověřenou akci a to "Apalucha 2010".
(ve fotogalerii najdete některé zaznamenané události)


Je to vlastně víkend někde na faře či chalupě kde vyrážíme my tatínci (chlapi) se svými ratolestmi. Každý tatínek si vezme tolik dětí o kolik je schopen se postarat. Pro děti je vždy připraven bohatý program her a úkolů abychom děti pořádně unavili a večer měli čas probrat politickou či křesťanskou situaci v naší obci.
Tentokrát jsme vyráželi na faru ve Spálově, kde nás přivítal místní kněz s otevřenou náručí. Fara byla nově zrekonstruovaná a vevntiř byly krásné prostory pro spánek i pro bojové úkoly pro děti. Po příjezdu jsme se ubytovali (děti hned prošmejdily celou faru) a Tomáš s Renčou nám připravili večeři (zaco jim patří velké poděkování jelikož se starali po celou dobu o naše žaludky i žaludky našich dětí). Večer proběhl za bouřlivého skotačení dětí a po večerní modlitbě a písničce se nám je podařilo uspat (aspoň ty menší) a my chlapi jsme měli prostor sednout ven (přišel za námi i místní kněz, který mimochodem na faře bydlel v jiné části), poseděli jsme popovídali si s knězem o náší farnosti a on sám nám něco pověděl o sobě.
Druhý den se již od rána linul ve znamení pochodu k P.Marii ve skále, dostali jsme každý krásně zabalenou svačinu a vyrazili jsme. Cesta to byla strmá směrem dolů a proto jsme věděli co nás čeká zpět, děti to ovšem moc nevnímaly jelikož na cestu zpátky měly připraveno spoustu úkolů a her včetně hledání pokladu. Po návratu jsme sice síly ztratili my místo dětí ale pozdní oběd nás všechny postavil na nohy abychom mohli venku ještě zahrát fotbálek a různé hry v říjnu s netradičním zakončením a to opékání špekáčků.
Pak už nás opět čekal úkol nejtěžší a to dopravit děti do spálovic (teda ony tam byly) ale myslím na matračku. Po večerním ztišení děti ulehly a my jsme v obývací místnosti dojedli zbytky večeře a přitom si povídali.
Další ráno bylo opět ve znamení dětského křiku a našich ospalých pohledů, všichni jsme se ale těšili na mši svatou, která byla v místním malém ale velice pěkném kostele. Po obědě jsme všichni sbalili věci (tentokrát i děti přiložily ruku k dílu). Normálně by asi řádily, ale další plán totiž byl návštěva aquaparku ve Valašském Meziříčí a to děti dokáže silně motivovat.
Takže jsme se všichni rozloučili a vyrazili na poslední štaci do Valmezu, tam se děti naposledy se svými tatínky vyřádily a my jsme mohli aspoň na chvíli načerpat energii.
Po té jsme každý zvlášť již vyrazili do svých domovů kde se na nás těšily naše manželky a maminky.
Děkuji všem, kteří se zúčastnili a přiložili ruku k dílu aby se tato akce uskutečnila a snad příští rok pojedeme opět a to ještě ve větším počtu... i když ani tento rok nijak neubral na své kráse s počtem 9 chlapů a 15 dětí.
Apaluše ZDAR!