Drazí farníci!

Byl jsem upozorněn na to, že jelikož není možné, abychom všichni spolu trávili čas během mše sv.v kostele, že bych vám měl napsat „pastýřský list“. Uznávám, že jsem to mohl učinit dřív, třeba už na jaře, ale nenapadlo mě to. Ano kdekdo by řekl: „Škoda času....“ Souhlasím.

A tak vás prosím o odpuštění, že jsem to mohl zvládnout dřív.

A teď bych byl rád s spolu s vámi věnoval prvnímu čtení z 33. neděle.

Prorok blahoslaví, „svatořečí“ ženu, která je nejen pracovitá a poctivá ve své práci, ale všimněte si, že on vyzdvihuje to, že svou práci dělá radostně.

Zde je na místě si položit otázku, jestli je to vůbec možné, aby žena zvládala během dne tolik, práce a ještě se u toho usmívala, protože jí to dělá potěšení.

Uvědomme si, prosím, že nejen muži, ale i ženy mají svoji povahu, takže taková cholerička se  bude zřejmě během těch všedních povinností (a že jich není málo), chovat jinak, než žena melancholik, či flegmatik.

A přesto všechno to možné je!

Každou ženu bez vyjímky, a to opravdu může mít děsivou povahu, usměrní, uklidní, utiší, uchlácholí v dobrém slova smyslu slovo muže „Děkuji“.

A tak se tímto obracím na vás, manželé a otcové, používejte toto slůvko častokrát během dne.

Žehnám vám, přeji ani tolik zdraví, jako sílu a trpělivost.

            O. Miloslav