Bůh přebývá v Posvátném Kruhu naší existence
a protlačuje naše větve ven, do čtyř směrů.

Když stojíme oproti Východu (červená) a vycházejícímu slunci,
vítáme každý den jako nové zmrtvýchvstání.

Když směřujeme na Jih (žlutá),
přijímáme jiné se vstřícností, pohostinností a láskou,
a při tom vykročíme ven z našeho sobectví.

Při pohledu na Západ (černá),
jsme zarmoucení, že naše cesta nás nutí opustit
všechno k čemu jsme připoutání; všechno co je nám drahé.

Vstříc Severu (bílá),
úpěnlivě prosíme Boha o sílu čelit nepřízni života
s odvahou a důvěrou.

Červená cesta, ta cesta dobra a lásky,
vede od Severu na Jih.

Černá cesta, ta hrozná cesta soužení a válek,
běží od Východu na Západ.

„Po obou těch cestách bys měl jít.“ (Black Elk)

Posvátný Kruh obsahuje také všechny lidi země...
... a my jsme pořád vedeni křídly Velkého Ducha.

(Ghost Ranch, 2002)